Myslel sis: přítel můj, a teď ryba, rak nebo tak či tak, odpověď bys rád chtěl znát, můžeš-li na něj dát: s sebou do hor ho vem a jdem, vzhůru po boku bok co krok, lanem svým s ním se svaž, ať znáš, s kým čest máš, s kým čest máš. Jestli zlomí jej vzdor těch hor, skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět, z ledovců na skalách když má strach a přemýšlí, jak by plách’, pak ho znáš, pak ho znáš až-až, jen ho nech, ať si jde, kam chce, nežli s ním, radši sám jdu, sám, takovým nezpívám. Ale když nekňučel a šel, neskuhral, na dně sil když byl, a když z výšky jsi slít’, on tě chyt’, neboť byl, kde měl být, když se bil, když se rval a hnal, zmámen na štítech skal pak stál, je to on, přítel tvůj, při něm stůj, jemu jen důvěřuj!
© Jaromír Nohavica. Překlad, 1984
© Jaromír Nohavica. Provedení, 1984
© Petr Kasík. Provedení, 2010
© Igor Jelínek. Provedení, 2018
© Vladimir Pivovarov. Provedení, 2022