Proč se svět jiným zdá, vždyť čím byl je i dnes,
dob je čtvero a oči jsou dvoje,
vzduch je stejný i voda je stejná i les,
jenom on se už nevrátil z boje.

Dnes je pozdě se ptát, kdo byl pod a kdo přes,
kdo to v hádkách z nás dvou více projel,
nikdy dřív mi tak moc nescházel jako dnes,
když se už nevrátil zpátky z boje.

Neměl hlas vážně ne ale zpíval moc rád,
ať jsem řek, co jsem řek, on mlel svoje,
já byl spáč ale on nenechával mi spát,
no a včera se nevrátil z boje.

Ne že bych brečet chtěl, ne, to ne, nemám sil,
ale byli jsme dva, a mám dojem,
že se zved severák, oheň můj uhasil,
když se on nevrátil včera z boje.

Jaro stáhlo si svůj krunýřek ledový,
povídám "Kouřil bych, kámo, co je?"
"Dáme žváro?" - a nic, ticho mi odpoví,
neboť on se už nevrátil z boje.

Naši padlí tu jsou, jako by nepadli,
drží stráž, hruď na hruď vedle sebe,
na nebi modravém stromy se zrcadlí,
celý les modrý je jako nebe.

V zemljance místa dost, co teď s tím udělám,
vše co bývalo naše, je moje,
ale já nechci nic, podivný pocit mám,
že to já jsem se nevrátil z boje.