Proč se svět jiným zdá, vždyť čím byl je i dnes, dob je čtvero a oči jsou dvoje, vzduch je stejný i voda je stejná i les, jenom on se už nevrátil z boje. Dnes je pozdě se ptát, kdo byl pod a kdo přes, kdo to v hádkách z nás dvou více projel, nikdy dřív mi tak moc nescházel jako dnes, když se už nevrátil zpátky z boje. Neměl hlas vážně ne ale zpíval moc rád, ať jsem řek, co jsem řek, on mlel svoje, já byl spáč ale on nenechával mi spát, no a včera se nevrátil z boje. Ne že bych brečet chtěl, ne, to ne, nemám sil, ale byli jsme dva, a mám dojem, že se zved severák, oheň můj uhasil, když se on nevrátil včera z boje. Jaro stáhlo si svůj krunýřek ledový, povídám "Kouřil bych, kámo, co je?" "Dáme žváro?" - a nic, ticho mi odpoví, neboť on se už nevrátil z boje. Naši padlí tu jsou, jako by nepadli, drží stráž, hruď na hruď vedle sebe, na nebi modravém stromy se zrcadlí, celý les modrý je jako nebe. V zemljance místa dost, co teď s tím udělám, vše co bývalo naše, je moje, ale já nechci nic, podivný pocit mám, že to já jsem se nevrátil z boje.
© Jaromír Nohavica. Překlad, 1984
© Jaromír Nohavica. Provedení, 2004
© Josef Štěpánek. Provedení, 2009
© Petr Kasík. Provedení, 2010