Zaživa jsem míval všechny ctnosti
Nebál jsem se řečí ani kulí
Vždycky trochu mimo běžnou mez
Ale co jsem tady na věčnosti
Ruce nohy jaksi ochrnuly
Na pomníku stoji „Achilles"

Nezbavím se žulového těla
Ve švem soklu nadosmrti tonu
Ani ta pověstná pata nejde ven
Má železná kostra byla celá
Pečlivě zalita do betonu
Zbyly křeče v zádech den co den

 
 
 
 

 
 
 
 

 
 
 
 
 
 

 
 
 
 
 
 

 
 
 
 

 
 
 
 

Po roce pak - jak já k tomu přijdu -
Tisíce se okolo mě tísní
Dneska bude pomník odhalen
Takového shromáždění lidu
Za zvuku mých pokrokových písní
Magneťák zní jako strašný sen

Mé ticho mě náhle opustilo
Amplión se rozeřval až běda
Reflektor mě svlékl před světem
A můj hlas - co z toho smutku zbylo?
Zaskvěla se technika a věda
Slyším se, jak zpívám falsetem!

 
 
 
 

 
 
 
 

Záviděl jsem tomu, co tam velí
Taky bych chtěl pevným krokem kráčet
A projít se po tom dláždění
Davy pravda trochu znervózněly
Když jsem začal nohy z žuly páčit
Sypalo se ze mě kamení

Nakloním se, šereda já lesklá
Cítím, jak mi ocel praská v břiše
Ke všeobecnému údivu
A když pak má kostra o zem pleskla
Z rozedraných útrob volám tiše
Já jsem tady! Já jsem naživu!