Nemiluji loučení se navždy,
žít mě nepřestane bavit nikdy,
nemiluji žádnou část roku,
kdy veselé písně nemám na jazyku.

Nemiluji slova chladného cynismu
a ani naivní nadšení za své nevezmu,
a nemiluji, když někdo cizí mé dopisy čte
a přes mé rameno civí napjatě.

Nemiluji, když ani nedořeknu větu
aniž by mi nezačali nabízet svou pravdu.
Nemiluji, když se střílí do zad,
a popravdě, ani střílení střemhlav nemám rád.

Nemiluji klepy nebo podvratnost,
těžké pochyby, nadutou nadřazenost,
anebo když je něco pořád proti srsti,
anebo když ryjí do skla v mé přítomnosti.

Nemiluji falešnou jistotu,
to už radši jistou záhubu!
Štve mě, že na slovo "čest" se zapomnělo
a že pomlouvání za zády neomrzelo.

Kdybych viděl zlomená křídla,
ani špetka soucitu by se ve mně neobjevila.
Nemiluji bezmoc ani násilí,
jen škoda Krista na kříží.

Nemiluji se, když mě převládá strach,
trýzní mě, když z nevinných dělají prach.
Nemiluji, když do duše se mi rvou
a tím víc, když si tam odplivnou.

Nemiluji manéže či areny,
tam rubl vymění za miliony,
a ať jsou před námi velké změny,
já si to nikdy nezamiluji.