Táhne nás to ke dnu jak balasty,
jsme urputní, lehcí jak mravenci,
nohy máme zakované do ploutví,
a na naších tělech jsou akvalungy.

Jen tak nelezeme do hlubiny,
držíme se až do lícní křeči,
bojíme se kesonové nemoci,
a možná trošku tlamy žraločí.

Dost už s žízní - doušek tak vody!
Je tady pěkně - vše jsou to pohádky, -
tady jsou jen ryby s překvapenými pohledy,
co nám udiveně civí na masky.

Pochopit tak ležící na posteli,
najít tak hledajícího po brodu,
musím se dostat k cíli,
kde je třetí z nás bez kyslíku.

Pláčem i přesto, že jsme chlapy,
ten třetí uvízl v jeskyni mezi korály,
a jako skutečný rytíř hlubiny,
před smrti své hledí vykloní.

Ač se jeho osud ukázal být krutý, -
udělal vše, co měl a mohl, tehdy.
Nešťastný případ pro jednou vyhrál, -
no co, zítra budeme pokračovat dál!