Kolem srázů, nad propastmi, po samém okraji,
koně mé nagajka šlehá - popohání,
vzduchu mi nějak schází - vítr piji, mlhu hltám,
cítím v hubícím veselí: umírám! Umírám!

Trochu pomaleji, koně, trochu pomaleji!
vy bič posloucháte ztuha,
ale ti koně se ukázali být nezkrocení,
života utíká a já nedozpíval zdaleka.

Já koně napojím, já kuplet dozpívám -
aspoň ještě chvílí, na kraji postojím.

Zahynu, mě jako pírko uragán smete z dlaně
a v sáňkách mě tryskem povlekou k ránu na sněhu,
přejděte na cval pomalý, mojí koně!
Aspoň trošku, nespěchejte na poslední cestu!

Trochu pomaleji, koně, trochu pomaleji!
nač ten bič posloucháte ztuha,
ale ti koně se ukázali být nezkrocení,
života utíká a já nedozpíval zdaleka.

Já koně napojím, já kuplet dozpívám -
aspoň ještě chvílí, na kraji postojím.

Stihli jsme to, na návštěvu k Bohu nikdo nepřijde pozdě,
tak proč tam anděle pějí tak zlými hlasy?
nebo to rolnička vříská vzlyky?
Nebo to já křičím koním, aby nenesli tak rychle sáně?

Trochu pomaleji, koně, trochu pomaleji!
prosím vás tak rychle neběžet!
ale ti koně se ukázali být nezkrocení,
když už žít nezbývá, tak aspoň píseň dopět!

Já koně napojím, já kuplet dozpívám -
aspoň ještě chvílí, na kraji postojím!