Chvátám ze všech sil a ze všech šlach,
no ale dnes, stejně jako včera,
obklopili mě, obklopili,
vesele si na nás čekají.

Ze smrku dvouhlavňovky vyčnívají,
tam se lovci ve stínu skrývají.
Na sněhu si vlci běhají,
ze kterých se živé terče staly.

Troubí se na vlčí lov, troubí se na lov!
Na šedé šelmy, na staré a na vlčata.
Ozývá se naháňka a psí láj je doslov,
krev na sněhu a z praporků skvrna rudá.

Neférově si hraji s vlky lovci.
Ale ruka neškubne!
Obklopili náš výběh praporky,
střílí jistě, rukou nechvěje!

Vlk nemůže narušit tradici.
Asi v dětství, jako slepá štěňata,
jsme my - vlčata - sáli vlčici
a vsáli: „za praporky se nikdo nevydá!“

Troubí se na vlčí lov, troubí se na lov!
Na šedé šelmy, na staré a na vlčata.
Ozývá se naháňka a psí láj je doslov,
krev na sněhu a z praporků skvrna rudá.

„Naše nohy a čelisti jsou rychlé,
tak proč tomu tak je, otče,
že jen otráveně vrčíme na výstřel
a neprorveme se na lovce?“

„Vlk by neměl, nemůže, není zbytí!“
A takhle končí moje bytí:
Ten, kterému jsem předurčen,
se na mě usmál a zvedl hlaveň.

Troubí se na vlčí lov, troubí se na lov!
Na šedé šelmy, na staré a na vlčata.
Ozývá se naháňka a psí láj je doslov,
krev na sněhu a z praporků skvrna rudá.

No a já se z poslušnosti vyrval,
až za praporky - chuť žít je silnější,
za zády jsem s radosti poslouchal
naříkající křiky lidí.

Chvátám ze všech sil a ze všech šlach,
no ale dnes je to jiné, než včera,
obklopili mě, obklopili,
ale zůstali s prázdnou lovci!

Troubí se na vlčí lov, troubí se na lov!
Na šedé šelmy, na staré a na vlčata.
Ozývá se naháňka a psí láj je doslov,
krev na sněhu a z praporků skvrna rudá.