Došla špatná zpráva,
někdo přines včera vzkaz,
došla špatná zpráva,
že Aljocha navždy zhas.

Jakže tak? Vždyť připíjel tu
Nadě na zdraví,
že pořádnou svatbu
už za týden oslaví.
 
Nevěsta nedočká se,
ženich nevrátí se už,
protože ve rvačce
naletěl na něčí nůž,

protože se trocha
včera někde s někým bil,
ne prvně Aljocha
šrámy v duši utržil.
 
Zalátal svou duši
jako starou košili,
aby ve rvačce ho
cizí lumpi zabili,

dnes měl říct své ano,
na svatbu bysme mu šli,
kdyby ho dnes ráno
s nožem v zádech nenašli.
 
Vraždí se, holka pláče,
žal svírá na duši,
pak nějaký čas přejde,
slzy se osuší,

zaklepá zas jiný
u jejího pokoje...
No, Aljocho, no nic,
tobě už to jedno je.
 
Pohřbíme ho skromně,
pár přátel přijde tam.
Na co tisknout parte,
když ho poslat není kam?

Kde byl Ljocha doma,
tady nikdo nevíme,
i nás smrt tak bláznivá
jednou nemine.
 
Vraždí se, holka pláče,
žal svírá na duši,
pak nějaký čas přejde,
slzy se osuší,

zaklepá zas jiný
u jejího pokoje...
Odpusť Bůh! - A Ljocha?
Už mu všechno jedno je.