Kytaru mou nechte být, nesahejte na ni,
o svobodě zpívá, již nám daly trůny,
zapomeňte rychle na falešné hraní,
přetrhali byste ty stříbrolesklé struny.

Pak mě země uvítá v chladném mělkém hrobě,
čí píseň vám bude líčit krásy luny,
na kusy rvou duši, už je cítím v sobě,
kéž však netrhají ty stříbrolesklé struny.

Kytaru mi sebrali, nedali mi jinou,
"lumpové jste", řval jsem jak král bez koruny,
utopte mě v moři, zahažte mě hlínou,
jenom netrhejte ty stříbrolesklé struny.

Už se konec přiblížil, už mi nepřísluší
probdít smutné noci, prozívat den slunný,
spálili mou víru, zabili mou duši,
prostě přetrhali ty stříbrolesklé struny...