Na masových hrobech se netyčí kříž
A vdovy tu též nevzlykají.
Zde kytice květů vždy ležet uzříš
A věčné tu plameny plají.

Tam, kde dříve zem válkou zuřila,
Zbyly jen žulové pláty.
Což jediný osud se oddělit dá?
Ty sudby jsou navzájem spjaty!

V tom věčném ohni uvidíš, jak vzplál tank
I ruské domy hořící
Jak hoří Smolensk a plá Říšský sněm
V planoucím vojáka srdci.

U masových hrobů nezazní vdovin sten
Příchozí klidem jsou obrněni
Ty hroby nikdy nenajdeš pod křížem,
Avšak co to na věci mění?