Na masových hrobech se netyčí kříž A vdovy tu též nevzlykají. Zde kytice květů vždy ležet uzříš A věčné tu plameny plají. Tam, kde dříve zem válkou zuřila, Zbyly jen žulové pláty. Což jediný osud se oddělit dá? Ty sudby jsou navzájem spjaty! V tom věčném ohni uvidíš, jak vzplál tank I ruské domy hořící Jak hoří Smolensk a plá Říšský sněm V planoucím vojáka srdci. U masových hrobů nezazní vdovin sten Příchozí klidem jsou obrněni Ty hroby nikdy nenajdeš pod křížem, Avšak co to na věci mění?
© Igor Jelinek. Překlad, 2010