Jsem Jak, stíhač
Motor můj zvoní, nebe je můj živel!
Ale ten, který ve mně sedí
Si mysli, že stíhač je on!

V tomhle boji jsem srazil Junkerse,
Dělal jsem si s nim, co jsem chtěl.
A toho kdo ve mě sedí
už mám fakt plné zuby!

V minulém boji jsem byl probit skrz,
Mechanik mě zalátal.
A ten, který ve mě sedí,
Mě zase nutí do vývrtky!

Z bombardéru bomba nese
smrt aerodromu,
A zdá se, že stabilizátor zpivá:
«Mir vašemu domu!»

Zezadu se blíži Messerschmidt
-uniknu, jsem unaven z ran,
Ale ten, který ve mě sedí se,
Vidím, rozhodi pro taran!

Co to dělá? Ted bude výbuch!
Ale nebudu hořet na pisku,
Zakázanou rychlosti, všechny nechav
Za sebou, vybírám střemhlavý let!

Jsem hlavni, a zezadu - ať
Shořím - kde jen je moje dvojka?
Támhle - pustil kouř, kývnul a
zazpíval: «Mir vašemu domu!»

A ten, který ve mě lebečce,
zůstal sám a v pasti,
mě zavedl do maléru a do
střemhlavého letu - přímo ž přemetu!

Rve na sebe dvojnásobné
Přetíženi, no je to pilot - eso,
Ale znovu budu muset poslechnout,
i teď, naposled.

Už nebudu poslušný, přisahám
To už radši ležet na zemi!
Cožpak neslyší, jak mi šili puls
a benzin, má krev, je na nule?

I trpělivost stroje má své meze,
a ty právě došly,
A ten, který ve mně seděl, se
Náhle udeřil obličejem o sklo.

Zabit! Tak konečně! Letím lehce,
pálím posledni sily,
ale co je to, co? Letím prudce
střemhlav a vybrat to nějak nemůžu.

Mrzí mě, že jsem toho moc
nezvládl, ale ať se daří jinému!
Vypadá to, že i já naposled
zpívám: «Mir vašemu domu!»