Všem na očích, když světla zazáří,
jdu k mikrofonu jak hráč neomylný.
Jdu k němu, jak se chodí k oltáři -
ach ne, dnes jdu jak před okýnko střílny.

Já vím, že nemám nejvábnější hlas
a mikrofonu na obtíž zas budu.
A kdybych jenom trošku klamal vás,
on znásobí můj podvod beze studu.

A ohňostroj jak ostrá palba sílí,
gejzíry světel snad mne oslepily,
teď vyhledal mne reflektorů pár -
a ten žár - ten žár!

Je jako šelma, hlídá i můj stín,
má absolutní sluch - a to je k vzteku.
Kašle mi na to, že mám dneska splín
a za námahu nedočkám se vděku.

Teď vůbec zpívám špatně - ďas to vzal,
už nepřeladím, taky strach mí brání -
kdybych se zmýlil, kdybych ztroskotal,
ten mikrofon mne vůbec nezachrání.

A ohňostroj jak ostrá palba sílí,
gejzíry světel snad mne oslepily,
teď vyhledal mne reflektorů pár -
a ten žár - ten žár!

Má hadí hlavu tenhle mikrofon.
Kroutí se, svíjí jako posel smrti.
Uštkne mne, jestli neuslyší tón,
já musím zpívat, zpívat do zhloupnutí.

Ani se nehni! V krvi cítím led.
Jsi had a já znám i tvou příští zradu,
i rozeklaný jazyk, i tvůj jed!
Dnes nezpívám - jsem zaklínačem hadů.

A ohňostroj jak ostrá palba sílí,
gejzíry světel snad mne oslepily,
teď vyhledal mne reflektorů pár -
a ten žár - ten žár!

S lačností chtivou číhá na slovo,
kukaččí mládě z úst mi trhá tóny.
Pak do čela mi vpálí olovo.
Jak se mám vzdát, když nepustí mne struny?

Je jako nemoc - a já nemám lék.
Teď zrovna jako věčné světlo se mi třpytí,
jenže já nejsem svatý obrázek
a mikrofon mi stejně neposvítí.

A ohňostroj jak ostrá palba sílí,
gejzíry světel snad mne oslepily,
teď vyhledal mne reflektorů pár -
a ten žár - ten žár!

Mám radost z písně, když se podaří,
ale když troška falše je v mém tónu,
bolestivě mne bije po tvářích
zkamenělý stín mého mikrofonu.

Všem na očích, když světla zazáří,
jdu k mikrofonu jak hráč neomylný.
Jdu k němu, jak se chodí k oltáři -
ach ne, dnes jdu jak před okýnko střílny.

A ohňostroj jak ostrá palba sílí,
gejzíry světel snad mne oslepily,
teď vyhledal mne reflektorů pár -
a ten žár - ten žár!