Koukal jsem, jak štěstí kvete,
brouzdal jsem v tom širém světě
v šatech na míru,
nepotkávala mě smůla,
kam jsem chtěl, tam loďka plula,
proud byl bez vírů.

Loďka byla malovaná,
po proudu mě nesla sama -
a já jsem se měl!
Komáři o mou krev stáli -
jenomže mě nedohnali,
já jim ujížděl.

Na břehu pak někdo mával,
mne se taky dovolával,
volal o pomoc,
já však nebyl schopen činu,
měl jsem zrovna kocovinu,
pil jsem tenkrát moc.

Když to někde trošku skřípe,
šikovně se natočíte -
hned zní hezčí zvuk!
Díval jsem se do hladiny
jako v zrcadlové síni,
byl jsem fešák kluk.

Za loďkou se voda pění
a já v libém popíjení
krásné touhy mám...
Přihnul jsem si ještě jednou -
až mi z toho tváře blednou,
že tu nejsem sám!

Stará vědma se mnou je tu!
Nestačil jsem říci větu,
mlhou obklopen...
Už mi hrozí ztroskotání!
Baba nade mnou se sklání,
je jako zlý sen.

Chechtá se a já jsem němý,
jazyk v ústech plete se mi,
v očích temno mám.
Můj člun tohle sotva přečká!
Babizna je příliš těžká,
to už chápu sám.

Teď je marné křižovat se,
teď mám plné ruce práce -
tohle je zlý duch!
A ten po mé duši prahne,
do neznáma si mě vtáhne,
nespasí mě bůh...

Vesluju a cítím vinu -
už si dávám medovinu
jenom po kapkách.
A ta tlustá ženská funí,
dupe, strká loďku k tůni,
pořád z ní jde strach.

Vždyť ta baba je si jistá,
že už se pak nehnu z místa,
vždyť to tady zná!
Trpí jistě na záduchu,
třebaže je z říše duchů
tahle babizna.

To je psota, to je slota,
proti nám se něco motá,
vidím divný stín.
Křičí: Hochu, to je rána,
třebaže jsem Zamotaná,
tebe zachráním!

Nehýbej se, nekal vodu,
vsaď si prostě na náhodu,
do člunu mě vem!
I když se ti motá hlava -
už se všechno rozmotává,
už je blízko zem.

Nalil jsem si do žejdlíku,
řekl jsem: No - to mám kliku!
Tak pojď taky pít!
Připiješ si plným džbánem
a pak spolu rozmotáme,
co jen budeš chtít.

Té první, co byla Těžká,
dal jsem, co jsem prve zmeškal:
Taky plný džbán.
Řekl jsem, že její kila
vážnost ve mně probudila,
že ji v úctě mám.

Babizny si sedly spolu,
propadly hned alkoholu,
já jsem samý spěch.
Vesluju vám jako blázen,
už bych se rád dostal na zem -
a už vidím břeh!

Rychlý proud mě nese v řece.
Tak se mi zdá, že je přece
bitva vyhraná!
Upijte se! Já vás přečkám,
mé dvě sudby: i ta Těžká,
i Zamotaná!