Nový svět byl už párkrát objeven a trosky zbyly ze Starého světa. Pyramidám jsme narušili sen, po pirátech a husarech je veta. Už nevzdělané znalce neleká, že vše se rovná do přehledných statí, že nevolá už nikdo: "Heuréka!" - byť za objevy teď se dobře platí. Nelezu horám do skalnatých spárů, jsou omleté a nestojí mi za to. V Klondiku dávno vybrali mi zlato a černý prapor zplihl na stožáru. Pod bahnem hnijí lodi potopené, čas mohykánů je už někde v dáli a bárku, na které jsme pašovali, lenivý proud vstříc mělkým vodám žene. Kinžály visí v koutě pokoje, na světlo už je nikdo nevyprostí. Vor jsem si svázal, hnán svou zoufalostí, teď jeho třísky lovím z příboje. Kdo mohl, ten už dávno z řady vybočil, splnilo se mu, co si tolik přál. Rozbíjel bank a hned si dával nový cíl - když spálil mosty, běžel zase dál. Hazardních her je všude kolem víc než dost. Plá dobrodruhům nad prérií zenit, domácí skot tam pasou, sobě pro radost, a každý kůň chce v mustanga se změnit. I já bych také někdy chtěl mít souboje, jenže ty správné dávno jsou ty tam. Dozněly salvy volající do boje a sotva už je někdy spočítám. Nechyběli jsme těm, kdo za nás šli se rvát, vedla je jejich odvaha a ctnost. Pobitá chátra nestačila naříkat - a odcházela mlčky na věčnost. Jen jeden souboj! Bil bych se v něm jako lev. Vraťte ho zpět - a všechno za něj dám! Tenhle pan Dantes, ten mi dávno pije krev.. Co mi teď zbývá? Snad ne Notre Dame? Všechny mé lásky v jiných časech odzněly - před stoletím i před řadami let. O všem jsem mohl jenom přemýšlet docela marně ve své posteli. Úmrtní lože - všechna, co jsem kdysi měl - i sníh, i čerstvě žatou jetelinu - někdo mi prostě zalehl. A s těl pláč milosrdných sester smýval špínu. Řešetem věků jména prosévaná dál proudy Léthé do temnoty ženou. Nesešel nikdo smrtí přirozenou... Smrt byla vždycky násilná a raná. Někteří prostě v pravý okamžik bez nároku na pomíjivou slávu - neproklínali, vzdali světu dík a vypili svou číši bolehlavu. Věděli všichni o tom, kdy jsou plni sil, kdy mohou odplout, ztišit vlastní hlas. Jen já to prostě nestihl a nestačil, propásl jsem svůj nejvhodnější čas.
© Jana Moravcová. Překlad, 1988