Jestliže klopýtáš, vprostřed noci tak sám,
nemůžeš o krok dál, strach ti brání,
ozvi se, zavolej - že nevíš kudy kam!
Já tvůj hlas dobře znám, půjdu za ním.

Možná teď krvácíš v zrajícím obilí.
Vydrž - už pospíchám, tvá bolest mi odvahu dává.
Půjdeme spolu zpět, tam kde je léčivý vzduch i tráva,
jenom mi neumři, budu tam za chvíli!

Jestli jsi v sedle - ať kůň přidá do kroku!
Snad s tebou dokáže k cíli dojít.
Do kraje bystřin a zázračných potoků,
které svou vodou ti zranění zhojí.

Kdepak jsi, příteli? Dojdeš co nevidět
k rozcestí, k úpatí, k strmé hoře?
Možná ses unavil, možná jsi překročil bludný kořen,
marně se pokoušíš nalézt svou cestu zpět.

Tady je krásně - už průzračný pramínek
ze sněhu cestu si k slunci našel.
Nikomu nepatří kytky u horských řek,
stačí jen chtít - a hned budou naše.

Jestli jdeš slotou a dál jít už nemáš sil
po ostří kamenů, kde vichr mrazivě sviští -
znavený, špinavý, zmáčený, spálený ledovou tříští,
musíš se doplazit, dolézt a najít cíl.