Na parket mží vosk svící,
tam dobývají svět
zářící důstojníci
se stříbrem z epolet.

Víno se rozperlilo,
třeští v něm celý sál.
Odejde to, co bylo,
kdo ví, co bude dál.

V předsmrtném vyčerpám
dech trhá zbytky plic.
Jeleni letí strání,
svým střelcům letí vstříc.

Někdo si dá tu práci,
že střílí nevinné.
Co bylo, už se ztrácí,
co přijde, nevíme.

Kdosi na důkaz síly -
a že prý nemá strach,
na západ slunce střílí -
a ten je v horečkách.

Co v písni zabouřilo,
to znovu zaslechneš.
Odešlo to, co bylo,
co přijde, přejde též.