Počasí pro nás zařídila sama štěstěna a slíbila nám cestu dlouhou stovky mil. Modř oceánu už je v modři nebe ztracená - a horizont je obě naráz pohltil. Hory a moře! Tolik společného dýchá z nich! Posedlost s hrami krutými i něžnými. Vždyť šedé hřívy vln jsou čisté jako štítů sníh a pod nimi jsou propasti a rokliny. Kdo živlům slouží, ten zná jejich vzdor. Poledník vede k pólu z obou stran. Pochválena buď věčnost vln a hor, pochválen buď Veliký oceán. Náhoda, Štěstí patří k členům naší rodiny a nad nikým z nás nezvítězí nikdy strach. Dobrý vítr nám přáli kamarádi z pevniny a dobrou plavbu přečetli jsme ve hvězdách. Už od plenek jsme všichni stejně dobře kovaní, za jeden provaz táhnem vždycky pospolu. Při SOS - jak v horách při nouzovém volání jdem na pomoc, dál nestoupáme k vrcholu. Kdo živlům slouží, ten zná jejich vzdor. Poledník vede k pólu z obou stran. Pochválena buď věčnost vln a hor, pochválen buď Veliký oceán. Když přejde bouře, už si nevšímáme vlastních ran, sečteme ztráty - celí bílí od soli. Jedinou skoupou slzu uroní náš oceán, omyje nás - a všechno rázem přebolí. Vrchol je náš a naše skoby vedou do nebes. Na pevné zemi budem jenom chvíli stát. Jen na okamžik přistaneme - neboť ještě dnes k vrcholům novým chceme plachty napínat. Kdo živlům slouží, ten zná jejich vzdor. Poledník vede k pólu z obou stran. Pochválena buď věčnost vln a hor, pochválen buď Veliký oceán.
© Jana Moravcová. Překlad, 1988