Rovina žádná - je tu jiný svět,
za lavinou zas lavinová změť a hned
kamenopádem zalévá se pláň.
Obejít můžem tuhle hřmící strž,
jdeme však přímo - tak pevně se drž
a v nebezpečí svůj život si chraň.

Kdo nikdy nestál sám vprostřed skal,
kdo tudy nešel a neriskoval,
sám sebe nezná. Když sbíráš prach hvězd
někde tam dole - ať děláš co chceš,
za celý život nenalezneš
setinu krásy všech horských cest.

To nejsou růže, co vítr sem svál,
to není pomník - jen kamenný val,
který jak monument střeží tvůj klid.
Jen věčný oheň září ti dnem
na štítu ledově smaragdovém,
kam bylo ti souzeno nevystoupit.

O hloupé smrti padne pár slov.
Ne... Není hloupá! Každý svůj rov
najde, ať jakkoli plyne mu čas!
Pak přijdou jiní - a vymění klid
za nepohodlí. A dokážou jít
cestou, jíž neprošel žádný z nás.

Stěny jsou kolmé... Tak pozor si dej,
na vratké štěstí nespoléhej!
Kámen ti uhne, led sklouzne jak had.
Měj silné ruce a své síle věř,
věř pevnosti skoby - a příteli též...
Na laně musí ti jistotu dát.

Tesáme cestu do strmých skal.
Nohy se třesou. Musíš jít dál!
Srdce chce vyskočit, láká je cíl.
Pod tebou leží celičký svět.
V tom štěstí budeš však vždy závidět
tomu, kdo k vrcholu právě teď vykročil.