Ten kdo je starší o desítky let,
ten dávno poznal široširé dálky,
ten mohl prožít, mohl uvidět,
jak chutná pot a krev a požár války.
 

V tepluškách jezdil, v teple ale ne,
na stavbu, frontu, do dělnické školy.
Šel všude v oné době vzdálené -
i na bodák šel na bitevním poli.

Čas ešelonů, starých hytláků
v dálce nám zmizel... Každý z nás je sdílný,
když s místenkou si sedá do vlaku
a nepřemýšlí o okýnku střílny.

Ta vzpomínka nám nepřeje však klid.
Vždyť tolik štítů na dobytí čeká!
Tak aspoň vždycky v létě chceme jít
změřit svou sílu někam do daleka.
 

Pak proti větru táhnem za provaz,
s pískem i v zubech - nejen pod botami.
Něco nás zlobí, něco láme vaz
a nad něčím snad zvítězíme sami.

Pro naši páteř je to pěkný křest,
v předklonu proti vichru ztěžka jdeme.
Zato však potom - na rovině cest
nezlomíme se, ani neohneme.