Do ulic hlučných měst, mezi kolony aut
povinnost nakonec zpět nás volá.
Každý z nás sbohem dal dobytým štítům skal,
srdce však zůstává, srdce však zůstává někde v horách.

Teď už nemyslím na hněv a spory,
teď už vím, kolik mám vlastních sil.
Vždyť lepší než hory - jsou hory,
na které jsem ještě nevystoupil.

V útrapách, v těžkých dnech - kdo by chtěl zůstat sám?
Trasou zlou s přáteli projdeš snáze.
Z dobytých vrcholů jdeme zpět k nížinám,
vždyť i ti bohové někdy prý museli sejít na zem.

Teď už nemyslím na hněv a spory,
teď už vím, kolik mám vlastních sil.
Vždyť lepší než hory - jsou hory,
na které jsem ještě nevystoupil.

Kolik slov, kolik slok, kolik nadějí mám,
kolik ozvěn se v roklinách ztratí.
Jdu-li z hor k nížinám - ať už s vámi či sám,
vždycky vím, že se každý z nás k vrcholkům vrátí.

Teď už nemyslím na hněv a spory,
teď už vím, kolik mám vlastních sil.
Vždyť lepší než hory - jsou hory,
na které nikdo nevystoupil.