To se tak jenom zdá, že je vše jak má být,
stejné nebe a vzduch, vůní sladký,
stejný les, stejná stráň, nad vodou stejný klid,
jenom on nepřišel z boje zpátky.

Jakpak teď vědět mám, kdo z nás dvou pravdu měl,
skončily spory a věčné hádky,
zrovna teď bych mu rád povědět něco chtěl,
on se však nevrátil z boje zpátky.

Ke zpěvu neměl hlas, neuměl držet takt,
v dopisech uměl číst mezi řádky...
Často mě budíval, se sluncem chtěl vždy vstát,
včera však nepřišel z boje zpátky.

Zpívat, že jsem tu sám, na to nemám dost sil,
dvěma se nezdál svět tolik vratký.
Jako by oheň se nadobro uhasil,
když on se nevrátil z boje zpátky.

Jaro se vrátilo z dlouhého zajetí,
se svými krásnými sny i zmatky.
Spletu se: „Zapal mi!" - Ticho je vzápětí...
Včera se nevrátil z boje zpátky.

Naši mrtví tu jsou, neodejdou od nás,
naši padlí jsou stráž v téhle válce...
Jako v hladině vod září sluneční jas
na stromech modravých v tiché dálce.

Zemljanku příliš teď prostornou mám,
přebývá mi i čas - ač byl krátký.
Všechno teď mám jen já - a tak si říkám sám:
to snad já nepřišel z boje zpátky...