Měl bych se snad sto let k světu,
jenomže mě potkal pech,
a teď ležím v lazaretu
v posteli a v obvazech.

Všechna sláva - polní tráva,
sestra Klava ví vše líp.
Umřel soused, co byl zprava,
vlevo - ten je ještě živ.

A ten vlevo hrozně žvaní,
takže je s ním děsný kříž.
Tuhle řekl znenadání:
„Nemáš nohu. Snad to víš."

Kde to sebral, kamarádi?
Tímhle vtipem mi vzal dech.
Když se doktor se mnou radil -
mluvil jenom o prstech.

Už mě štval ten soused zleva -
žvanil přece uboze!
Ani v noci pokoj nedal,
blouznil pořád o noze.

Posmíval se: „Jak chceš chodit
s jednou nohou po světě?
Však tě stará vyprovodí -
jestli vůbec najde tě!"

Kdybych nebyl jako moucha
a kdybych tak měl víc sil,
ten vlevo by jenom koukal,
jakou bych mu ubalil!

Prosil jsem, ať sestra Klava
vytmaví to pěkně všem.
Kdyby žil můj soused zprava,
tak bych věděl, na čem jsem.