Tahle noc pro mě je hrozně těžká.
Píšu - a už jsem jen jako stín.
Telefon hlídám, nechci zmeškat
a věčné „nula sedm" vytáčím.

Dobrý den, slečno... Jsem na domácím čísle.
Čekám, ale nějak dlouho, jak se mi tak zdá.
Jen to zkuste znova, je tam, vím to jistě.
Tak už se to povedlo? No ahoj - to jsem já.

Tahle noc pro mě je hrozně těžká.
Nespím a s nadějí hlídám čas.
S pomocí techniky to snad přečkám,
za chvíli uslyším milý hlas.

Prosím vás, slečno... Nějak se to vleče!
Hodinky mi nejdou a můj budík zůstal stát.
Zítra už je pozdě, odjíždím brzy večer...
Tak už se to povedlo? No ahoj - to jsem já.

V pokoře čekám jak před oltářem,
telefon v Boha se proměnil,
telefonistka s věncem svatozáře
zařídí zázračné spojení.

Zkuste to, slečno... Prosím - ještě jednou!
Vy jste anděl spásy, vy jste prostě kouzelná.
Nemluvil jsem... Prosím, vydržte to se mnou!
Tak už se to povedlo? No ahoj - to jsem já!

Porucha na trase... Snad už po sté!
Asi tam zešílel každý drát.
Nevadí, nevzdám to! Budu prostě
každý večer od začátku začínat:

Nula sedm... Slečno... Tak to zkuste znova!
Stejně pořád čekám, stejně nedokážu spát.
To je pro mě... Ano, já! To já jsem volal!
Slyšíte mě? Mluvte, prosím! Ahoj - to jsem já!