Když já chci letět z Moskvy na Oděsu,
odloží start, je zmatek nad zmatky.
Stevardka projde... Lak má na účesu - jako z plesu -
je perfektní - jak všichni z posádky.

Přijímá Murmansk, přijímá i Lvov,
můžeš si letět k kdekterému městu,
zamířit můžeš třeba na Charkov,
jenže já zrovna tam dnes nemám cestu.

A teď si taky čerstvou zprávu nesu,
náš start už zase někdo zakázal.
Nepoletí se prostě na Oděsu - k mému děsu
na letišti se tvoří námraza.

V Leningradě je teplo - přímo ráj!
Tak pročpak nechci linku k tomu městu?
A ve Tbilisi v horku roste čaj,
jenže já zrovna tam dnes nemám cestu.

Jinam se letí - i když je tam zima,
odlétají si bez řečí - a hned!
A já musím tam, kde se na letišti nepřijímá.
Nechtějí mne - a tak odložím let.

Já musím tam, kde právě padá sníh,
kde není atmosféra pro siestu.
Jinde snad slunce svítí v ulicích,
jenže já zrovna tam dnes nemám cestu.

Odtud se nesmí, tam se nepřijímá -
je zbytečné se pouštět do hádky.
A v tom nás volá stevardka - a mne si sotva všímá,
lhostejná jako všichni z posádky.

I v Tramtárii už je letiště.
Leť si kam chceš, máš linek možná ke stu!
A já si Paříž nechám na příště,
protože zrovna tam dnes nemám cestu.

Už poletíme! Rozepneme bezpečnostní pásy!
V Oděse provoz právě začíná.
Jenže já myslím, že to neohlásí,
vždycky se ještě najde příčina.

Já musím tam, kde sněží, kde je mráz,
nemířím ani k Londýnu či k Brestu.
Snad do všech směrů odletěl bych včas,
snad do všech měst, kam zrovna nemám cestu.

Vždyť jsem to přece věděl hned,
už zase odložili let! Miss Oděsa nás vede zpět,
krásná jak tučko, s lakem na účesu - jako z plesu,
přátelská jako všichni z posádek.

A pak mi řekli, že mám čekat dál.
To už snad naschvál na nervy mi hrají!
Mám toho dost! Tak čert aby to vzal -
poletím prostě tam, kde přijímají.