Ne, nad námi nejsou jen zástupy hvězd
jak metály na černém pruhu.
Vždyť na noční obloze začíná ples
na parketu ve zvěrokruhu.

Dál hlavu si vyvracím k vysokým tmám
i k tichu a k tajemství věků.
Vždyť odtamtud osudy kývají nám.
A dnešek už spěchá a ztrácí se nám,
když přebrodí vesmírnou řeku.

Chlad února proniká z dalekých sfér,
grog prokřehlým svaříme sami,
však podivín Vodnář už pozvedá džber
a Kozoroh dal by si s námi.

Je prudký a spletitý vesmírný proud,
rtuť s krví se v řečišti mísí.
Když s mlhou se vytrhnou z březnových pout,
pak budou smět Ryby až k trlištím plout
po Mléčné dráze jak kdysi.

Když v prosinci Střelec již láme svůj šíp
a únava v gestu se tají,
pln elánu pobíhá nezkrotný Býk
po louce, co rozkvetla v máji.

Ze srpnových nocí se dívá král Lev
na Skopce do dubnových strání,
ta nejkřehčí Panna prý tlumí svůj zpěv
před Blíženci, jimž červen rozproudil krev
a z Vah mají houpačku k hraní.

Prý Ariadně kdysi patřila nit,
z níž paprsek dnes navlékne si,
když Rak a Štír mají jen vzdálený svit
a stěží nás za noci zděsí.

A člověk se nebál a z posledních sil
ta souhvězdí pochytal v letu.
A že smělý a rychlý a obratný byl,
tak zvěrokruh na drahý kov přetavil
a potom ho daroval světu.