Běžet umím. Ne však jako druzí
přes kameny, louže, bodláčí.
Říkají mi, že mám jinou chůzi,
že jsem prostě trochu jinačí.

Ten můj žokej chtěl by dobýt svět,
kdo je tady pánem - dá mi znát.
Rád bych běžel se svým stádem vpřed,
nesměli by mne však osedlat.

Oheň spoutaný vás nepopálí,
šavle k boji musí z pochvy ven.
Mne však spoutali a osedlali,
udidla mne dřou až do krve.

Od ran už mne bolí celý hřbet,
nebaví mě tenhle věčný chvat.
Rád bych běžel se svým stádem vpřed,
nesměli by mne však osedlat.

Každý na mé zvláštní vlohy sází,
na dostizích jsem dnes favorit.
Prý mne tady nikdo neporazí!
Já vím své. A žokej ztrácí klid.

S ostruhami umí zacházet.
Cením zuby, bolestí chci ržát.
Jak bych rád se stádem běžel vpřed!
Nikdo by mne nesměl osedlat.

Krev se sokům vzteky v žilách pění,
i já cítím, že se blíží start.
Nohy samy tančí, připraveny
na běh, na šílenství, na hazard.

Tribuny už začly burácet,
mého žokeje má každý rád.
Já bych chtěl se stádem běžet vpřed,
nesměli by mne však osedlat.

Ať si žokej nechá zajít přání!
Všichni koně budou rychlejší.
Neměl na mne chodit s ostruhami!
Ztratím krok a tím to vyřeším.

Teď už zvonec začal vyzvánět.
Žokej chce dnes spousty peněz brát.
Já bych rád se stádem běžel vpřed,
nesměli by mne však osedlat.

Co je se mnou? Co se to jen děje?
Neumím si náhle poručit.
Nechci už víc myslet na žokeje...
Vždyť já prostě musím první být!

Třebaže mi sedlo tíží hřbet,
zbývá ještě jedna naděje:
Běžet jako se svým stádem vpřed -
jenže už bez svého žokeje.

Dorazil jsem. On se někde belhá
přes kameny, louže, bodláčí.
Jak ti druzí - chtěl jsem prostě vyhrát!
Poprvé jsem nebyl jinačí.