Sto Saracénů na svědomí mám,
své krásné dámě stovku smrtí předkládám -
bil jsem se pro ni! Jenže král
rytířský turnaj vyhlásit hned dal.
Já nenávidím všechny krále, které znám.

Můj soupeř, to je vskutku rytíř jak má být.
A mého krále v turnaji má zastoupit.
Jenže já na ni myslím jen
a jenom jí jsem okouzlen...
Král - pro mě za mě - ten si může jít.

Mou odvahu sok asi těžko ocení.
Na štítu už má blízké smrti znamení.
Aťsi je třeba favorit
a v barvách krále jde se bít!
Na krále kašlu. Ten mou lásku nezmění.

Král řekl: "Jste mu přímo směšným soupeřem!"
Odpověděl jsem: "Přeju hodně lehkou zem!"
To až mě budou červi žrát,
on se s ní bude milovat?
Vyhlásím radši věčnou válku králům všem.

Začíná turnaj. Pohledy se setkaly.
Štveme své koně, brzy prach nás zahalí.
S odkrytým hledím letím dál
a král má strach! Bojí se král...
Co je mi ale vůbec dneska po králi?

A už je konec. Zděšení je nemalé.
Krev soka zvolna stéká dolů po skále.
V rozčilení se chvěje král -
vždyť já jsem pro ni bojoval...
A dneska doopravdy kašlu na krále.

Teď ale vidím, že je štěstí nestálé -
král poslal mne na cestu, kde mám prostě namále.
Nepočká na mne ten můj ideál.
Vždyť já jsem vazal - a on král.
Zkrátka je ještě brzo - kašlat na krále.