Jé, Váňo, pojď se kouknout na klauny! Ty masky - to je k zbláznění! Vždyť mají hlavy jako melouny a ječí jako praštění. Ten co je jako opilec, je celej švagr, jasná věc - tos neviděl, to teda ne! No Ivane! Jen, Zino, švagra laskavě nech být! Jak vlastní krev ho musíš brát. Hulíš, jako když nás chceš vykouřit, mám toho už tak akorát. Plácáš - a to mi pije krev. Skoč o přestávce pro láhev! Že ne? Tak teda půjdu sám, posaď se kousek dál! Jé, Váňo, koukni na trpaslíky! A co to mají za hábit? No já ti povím - z naší fabriky nemůže tohle roucho být. A ty jsi samej kamarád! Každej se umí jenom rvát, od rána pijou potoky - a samý patoky. Má společnost - ač není vybraná k rodině úctu neztrácí. A pije za svý. Třeba od rána... Holt při tom kouká na láci. A náhodou si vzpomínám, že ty jsi měla Gruzína, co pil i benzín, darebák. No je to tak? Jé, Váňo, koukni, tolik papoušků! No to jsou fóry na tělo! A tohle tričko... Váňo, drahoušku, to by mi přece sedělo. Až budeš brát, tak mi ho kup, snad pro mě můžeš pustit chlup! Že jsem jak veš? Já že jsem veš? No ty mě štveš! Být tebou, držím jazyk za zuby. Kde bych ty prachy asi vzal? A kdo je původcem mé záhuby? Kdopak si na mě stěžoval? Prémie - to je otazník, a ty už dávno nejsi šik, aby sis mohla dovolit na sebe tohle tričko vzít. Jé, Váňo, koukni, to je akrobat! Musí mít srdce jako zvon... A víš, komu se trochu podobá? Mistrovi z dílny. To je celý on! Ty doma padneš jako žok, bez vodky neuděláš krok. Jak nepije, tak holt má vztek náš Ivánek! Víš, Zino, je to vlastně smutná věc, že každýho chceš urazit. Když přes den makám jako šílenec, tak potom doma chci mít klid. Jenomže díky náhodě kamarád je teď v hospodě. Já se tam taky podívám - ať není sám. Ta gymnastka je teda senzace... Ta nemá nohy z olova! To v mléčným baru, kousek od práce, je taky jedna taková! Tvý kamarádky k smíchu jsou, pořád jen něco štrikujou a ty z nich - promiň, vždyť to víš - snad zpitomíš. No Váňo - a co krásná pokladní? Ta, jak jsi za ní dolejzal, a ona ti pak řekla: Vypadni! A kdopak by se hádal dál... Na dovolenou návrh mám: Chtěla bych vidět Jerevan! Že jsem jak veš? Já že jsem veš? A už mě štveš.
© Jana Moravcová. Překlad, 1988