Ty hradby se zemí už dávno srovnal čas,
teď už tam roste něžný závoj z trávy,
jenže i mlčenlivá žula má svůj hlas,
i chladná minulost nám řekne včas
o dobách bojů, vítězství a slávy.

Vždyť leccos umí času vzdorovat -
a když prach trochu setřeš dlaní,
chřtán času zmáčkni - pak se musí vzdát
a hned ti vyklopí, co chrání.

Sto zámků spadne, sto bran, stovka kování,
sto proudů potu steče věkům po skráních,
ve stovkách písní pěvci s citem podají
příběhy dávné o rytířských turnajích.

Nalaď si sluch - vždyť hudba vyhrává,
zbystři svůj zrak a vyvaruj se zlosti,
protože láska - láskou zůstává
dokonce i tam, v naší budoucnosti.

Praštěla ocel - to když o ni křísl meč.
Z tětivy šel kouř, když se napínala.
Smrt byla na kopích a vedla krásnou řeč -
marně ji prosili, když přišla její zteč
a záchrana už nikde nečekala.

Jenže ne každý, kdo pak ještě žil,
byl prostě dobrák k pohledání,
ne každý potom srdci poručil,
aby se ubránilo lhaní.

Je dobré, když kůň do boje zas vyrazí,
když ruka svírá kopí, meč i provazy,
je dobré, když víš, jak se dostat z nesnází,
horší však je, když nevíš, kdo tě podrazí.

Máte tam padouchy? A umíte je bít?
Vědmy jsou na vás krátké se svou zlostí?
Snad umíte zlo správným slovem označit
i tam - v té naší světlé budoucnosti!

Na věky věků, v čase, který začíná,
zbabělec vždycky znova zrádně zklame.
Válka je válka, otčina je otčina,
vězení těsné, svoboda jen jediná
a nikdy po ní volat nepřestanem.

Vždyť leccos umí času vzdorovat -
a když prach trochu setřeš dlaní,
vytryskne krev a horce bude plát
jak věčný cit, jak dávné vzpomínání.

A provždy tady, ba i jednou v dálavách -
cena je cena, vina vinou zůstává.
Je dobré, když čest potupě se nevzdává,
když odvaha je silnější než únava.

Jen všechno čisté, dobré mějme ve štítě,
někdejších lží ať každý se už zprostí!
Dobro je dobro - a to platí určitě
pro minulost, dnešek i v budoucnosti.