Třeba i žijem - co by ne!
Jenže už klidně zaspíme
hvízdání ranních rychlíků,
houkání říčních parníků.
Některým snad je dopřáno
dobrat se hloubky, vidět dno -
jenže jen jako potápník,
anebo vylíhnutý mník.

A že jsme samý spěch a chvat,
kdopak to stihne - zpříma stát?
Spíš do předklonu v úctě jdem,
jako že boty šněrujem...