Ve snu vidím žlutý svit.
Sípu. Zpocený jsem.
Dočkej rána! Jenom klid!
Všechno umoudří se.

Není však, co mělo být
po mém nočním splínu,
zbývá si jen zapálit,
zapít kocovinu.

 
 
 
 

Za stůl račte usednout,
v krčmě prostírá se,
pro somráky rajský kout,
já jsem tam jak v base.

V kostele je divný klid,
dusno k zešílení -
není tady, co má být,
ani tady není...

Na kopec se vydrápu -
co tam bude, kdo ví?
Za celou tu útrapu
najdu holé křoví.

Kdyby břečťan pokryl zem,
pnul se po kamení!
Ale takhle - čert to vem -
v pořádku to není!

 
 
 
 

Běžím polem jako chrt,
říčka konce nemá,
v širém poli moře chrp,
cesta otevřená,

podél cesty hustý les.
Baby Jagy z dálek
chystají mi v cíli lest:
sekyru a špalek.

Kdesi koním hrají hit,
cirkusové tance.
Není nic, co mělo být
podél cest i v dálce.

Krčma nebo božský klid -
všechno mi teď vadí.
Nic tu není, jak má být,
nic už, kamarádi!