Ze všech sil štvu se, napínám síly, jenomže je to tak jako dřív. Obklíčili mě! Zas obklíčili... Po dechu lapám - jakýpak div! Dvouhlavňovkami mlází se ježí, z úkrytů lovci zvedají zbraň. Tohle má smečka nemůže přežít, jak z živých terčů je celá stráň. Hon na vlky už začal, připravte si zbraně! Na šedé šelmy i na malá vlčata! Psi štěkají, náhončí řvou: Jen na ně! Červené fáborky - zem krví nasátá. Tahleta hra má pravidla křivá: lovci a vlci - pušky a pláň! Fáborky září a lovec se dívá, vytyčil trasu a má dobrou zbraň. Zákony vlčí smečky jsou tvrdé, vlčata sají je jako jed: Tohleto smíš - a za to trest bude! K fáborkům? Snad... Dál je cizí svět! Hon na vlky už začal, připravte si zbraně! Na šedé šelmy i na malá vlčata! Psi štěkají, náhončí řvou: Jen na ně! Červené fáborky - zem krví nasátá. V čelistech máme poslední šanci. Za vůdcem smečky slepě však jdem, ženem se, letíme jako ti štvanci - proč vlastně vůbec nebojujem? Vlk zkrátka nesmí, nemůže jinak! Můj osud, to je tahleta pláň. Ten, komu patřím, ten už se dívá, usmívá se a pozvedá zbraň. Hon na vlky už začal, připravte si zbraně! Na šedé šelmy i na malá vlčata! Psi štěkají, náhončí řvou: Jen na ně! Červené fáborky - zem krví nasátá. Přes zákaz běžím a vybíhám z řady, do kruhu lovců vrážím jak klín. Chci žít - a nikdo neví si rady, každý se diví a neví, co s tím. Ze všech sil štvu se, napínám síly, nesplním to, co lovec si přál. Obklíčili mě! Zas obklíčili! Lovcům však sklapne, poběžím dál. Hon na vlky už začal, připravte si zbraně! Na šedé šelmy i na malá vlčata! Psi štěkají, náhončí řvou: Jen na ně! Červené fáborky - zem krví nasátá.
© Jana Moravcová. Překlad, 1988