Z matičky Rusi jsem prý zmizel rychle,
mé ctitelky se můžou ubrečet.
U Seiny asi kuju svoje pikle,
na Elysejských polích jakbysmet.

V tramvaji tuhle pravil někdo přísně:
"Zdrhnul. Je pryč! Zřejmě si hledá ráj.
Jen ať tam skládá ty svý divný písně -
ty budou možná dobrý pro Versailles!"

Za zády slyším, jak se o mně baví:
"Není to on? Poslyšte, mladíku!..
To není on!" A už strkají hlavy
dohromady v nacpaném taxíku.

Tomu, co znám ho od občanské války
a z Magadanu je to kamarád,
napsal jsem: "Hele, sbal si saky paky
a padej za mnou! Šikovně se ztrať!"

Jsem na tom bídně, hrozně naříkám si,
slibuju, škemrám, vrátit bych se chtěl..
Nesmysl! Já se nevrátím! Proč asi?
No - protože jsem nikam nezmizel.

Kdo klepům věří, ať má za odměnu
filmový závěr pro mou revoltu:
Vítězný oblouk korunuje scénu,
k tomu je záběr na pár renaultů.

Kdopak mi přiřkl všechny hloupé spády?
Všem těmhle vtipům zasměju se rád.
Nemějte strach - jsem pořád ještě tady.
A netěšte se - nechci utíkat!