Z matičky Rusi jsem prý zmizel rychle, mé ctitelky se můžou ubrečet. U Seiny asi kuju svoje pikle, na Elysejských polích jakbysmet. V tramvaji tuhle pravil někdo přísně: "Zdrhnul. Je pryč! Zřejmě si hledá ráj. Jen ať tam skládá ty svý divný písně - ty budou možná dobrý pro Versailles!" Za zády slyším, jak se o mně baví: "Není to on? Poslyšte, mladíku!.. To není on!" A už strkají hlavy dohromady v nacpaném taxíku. Tomu, co znám ho od občanské války a z Magadanu je to kamarád, napsal jsem: "Hele, sbal si saky paky a padej za mnou! Šikovně se ztrať!" Jsem na tom bídně, hrozně naříkám si, slibuju, škemrám, vrátit bych se chtěl.. Nesmysl! Já se nevrátím! Proč asi? No - protože jsem nikam nezmizel. Kdo klepům věří, ať má za odměnu filmový závěr pro mou revoltu: Vítězný oblouk korunuje scénu, k tomu je záběr na pár renaultů. Kdopak mi přiřkl všechny hloupé spády? Všem těmhle vtipům zasměju se rád. Nemějte strach - jsem pořád ještě tady. A netěšte se - nechci utíkat!
© Jana Moravcová. Překlad, 1988