Zpěv ptačí zní kolem a já jsem si jist, že smrk něžně své tlapy zvedá... Jsi v zakletém lese a z kouzelných míst jen tak se uprchnout nedá. Ať střemcha i šeřík se sklánějí k nám, ať vůní je kolem jak v ráji! Já stejně tě najdu a odvedu tam, kde v paláci na šalmaj hrají. To kouzelník ukryl na tisíce let i přede mnou tvá místa tichá. Snad nevěříš, že je to nejhezčí svět a v jiném že nedá se dýchat? Ať třeba už podobný ráj nepoznám, ať luna se do mraků vnoří... Já stejně tě najdu a odvedu tam, kde pokoj je s balkónem k moři. V jakoupak hodinu, v jakýpak den na cestu vykročíš tiše? Vlastníma rukama ochoten jsem unést tě do tajné skrýše. Já si tě ukradnu, budeš-li chtít! Silák jsem, to nemáš zdání... Jen řekni, že v chatrči se mnou chceš žít když paláce nejsou už k mání!
© Jana Moravcová. Překlad, 1988