* * *
Vážím si Fausta, Doriana Graye,
sám ale ďáblu duši neprodám.
Cikánky hádaly mi. A to zlé je,
že teď i datum vlastní smrti znám.
Nikomu o něm ale neříkám.
Neoznačuj si ten den v kalendáři,
raději zařiď, ať tu šanci mám,
že se ti datum poodsunout zdaří
pryč od andělů, co se smutně tváří
při černé písni krákoravých vran,
když jízlivost se sápe ze všech stran.
Ujmi se mne a před tímhle mne chraň,
než pochybnosti ve mně všechno zmaří!
Víc nežli věčnost s výhodami všemi -
věrného druha, koně bych si přál,
a potom cestu, kudy bych se dal,
až dovolíte, abych jel tam dál.
Tak slitujte se! V patách neplačte mi!
|