V jednom kraji nevlídným,
šerým jako zatmění,
šlapal chasník celý dny
po trní a kamení.

Řádně rty si omočil
v pelyňku a blínu,
déšť mu plival do očí
jedovatou slinu.

Scházej tu jen lidožrouti.
Pámbu s náma a zlej pryč.
Ať se provaz jak chce kroutí,
stejně se z něj plete bič.

Prach a saze polykal,
marně bloumal po světě.
Život zatím utíkal
jako voda v řešetě.

Kdo ze vzdoru vybírá
zakázanou cestu,
toho bez milosti dráb
strčí do arestu.

Tady tipec zatrhnou ti,
však už budeš vědět zač.
Ať se provaz jak chce kroutí,
plete se z něj karabáč.

Špína, svrab a kostižer,
dobrýho tu nemaj nic,
jen tu ocel na mříže,
pár bytelnejch šibenic.

Pověšenejm dabel sám
s chutí paty líže.
Je to svinstvo, řeknu vám,
skončit takhle v díře.

Směj se, i když tě to rmoutí,
nemá cenu naříkat.
Ať se provaz jak chce kroutí,
dostane ho stejně kat.

Nespím, noční můry mám.
Tesaři se snažejí.
Jitřní se už nedočkám,
brzo tady věšejí.

Tak už, hochu, nelituj,
že jsi neměl štěstí.
Jinej provaz nežli tvůj
dlouhý roky věštil.

Radši před tou dlouhou poutí
hřej se chvíli pod dekou.
Ať se provaz jak chce kroutí,
smyčku z něho upletou.