Pro někoho bůh je Alláh, pro někoho Ježíš,
někdo ani z Belzebuba nic si nedělá.
Nejlíp si to vymysleli Indové, ti věří,
že když natáhnem pérka, není to docela.

Kdo celej život vzletně snil,
ten snílkem bude zase,
kdo ale jako prase žil,
zas bude jenom prase.

Nevadí, že šéf se kouká na tebe skrz prsty,
však se v příštím životě ten vroubek neztratí.
A jestli jsi měl protentokrát nepřítele v hrsti,
on ti to i s úrokem zas příště oplatí.

Načpak se ale vzrušovat,
snad čeká duši trefa,
až se zas bude stěhovat,
snad najde tělo šéfa.

 
 
 
 

 
 
 
 

Kdo v životě byl přidavač, ten v příštím polír bude,
a polír může na ministra klidně pomejšlet.
Jen kdo je hlava dubová, ten ať se stane dubem
a vydrží v tý podobě tak nejmíň tisíc let.

Můžem si dělat naděje
na převtělení v hrobě.
Možná, že lepší ale je
bejt prostě slušnej člověk.

Tak kdo je kdo a kdo čím byl, se nikdy přesně neví.
I genetici chápou to jen po určitou mez.
Snad tenhle kocour olezlej byl kdysi velkej prevít
a tamhle milej človíček byl dříve hodnej pes.

A já jsem zase takovej,
že řečním bez papíru:
To vymysleli Indové
moc pohodlnou víru!