Pro všechny oči dám se ozářit
a začnu zkoušet, jestli zpívám sdílně.
Jdu k mikrofonu jako k oltáři,
i když kdoví, dost možná k černý střílně.

Mikrofon taky neslyší mě rád.
Poslouchat pořád jeden hlas je k zlosti.
Já vím, že jestli v něčem začnu lhát,
do světa mou lež vyrve bez milosti.

Pod žebra mě dloubou světla rampy,
do tváře mi vztekle svítej lampy,
bodá do mě reflektorů pár.
Je to žár a žár a žár.

On má sluch jemnej přímo odporně,
do každý falše vpije se jak klíště.
Jemu je fuk, že nejsem ve formě,
on prostě žádá, abych zpíval čistě.

Já jsem dnes těžce indisponován,
tónina taky nesedí mi zrovna,
jenomže jestli křivě zazpívám,
tak on to za mně jistě nevyrovná.

Pod žebra mě dloubou světla rampy,
do tváře mi vztekle svítej lampy,
bodá do mě reflektorů pár.
Je to žár a žár a žár.

Má dlouhej krk a v ostrejch zubech jed,
hlavičkou hadí před nosem mi vrtí,
kdybych teď zmlknul, uštknul by mě hned,
a proto musím uzpívat se k smrti.

Zastav se, hade, ani o krok dál!
A nemysli si, že tě nepoznávám!
Já se dnes ale zaklínačem stal,
já nezpívám, já kobru zaříkávám.

Pod žebra mě dloubou světla rampy,
do tváře mi vztekle svítej lampy,
bodá do mě reflektorů pár.
Je to žár a žár a žár.

Jako by dravý ptáče křičelo
a zvuky z hrdla trhalo mi prudce,
teď zas mi hlaveň míří na čelo
a kytara mi brání zvednout ruce.

Jak bije světlo do mikrofonu,
tvář ozáří mi občas odlesk zlatej
tak jako lampa starou ikonu
a zase zhasne - snad že nejsem svatej.

Pod žebra mě dloubou světla rampy,
do tváře mi vztekle svítej lampy,
bodá do mě reflektorů pár.
Je to žár a žár a žár.

Když někdy pravdu zpívat přestanu,
když někdy uhnu z upřímnyho tónu,
hned bolestivou facku dostanu
od nehybnýho stínu mikrofonu.

Pro všechny oči dám se ozářit
a pokusím se zpívat čistě, silně.
Jdu k mikrofonu jako k oltáři.
Ne ne, dneska to jistě je k tý střílně.

Pod žebra mě dloubou světla rampy,
do tváře mi vztekle svítej lampy,
bodá do mě reflektorů pár.
Je to žár a žár a žár.