Nemyslete, že se sta let dožije, kdo pro druhý objevuje svět. Třeba Cook, ten doplul do Austrálie a netušil, že pluje naposled. Tam v tý Austrálii lidi přírodní - dneska tomu jeden nevěří - navzájem se opejkali na ohni, jenom tak anebo k večeři. Proč ale domorodci vlastně snědli Cooka, to věda neví, schází jí důkaz. A já to považuju za prostinkej úkaz - chtěli se najíst, tak snědli Cooka. Možná, že náčelníka, toho mameluka, napadlo, že je člověk lepší nežli sluka, že Cook má za kuchtíka tlusťoučkýho kluka. Chtěli sníst kluka - a snědli Cooka. Prostě se nezeptali na občanskej průkaz, tím je věc jasná, jakejpak důkaz. On stačí obušek, a když je jistá ruka, jediná rána vyřídí Cooka. Je ovšem jiná verze, nedošlo přej k boji a Cooka nechali by jistě na pokoji, kdyby jim kouzelník, ten syčák, nenakukal, že mají chytit a zdlábnout Cooka. Neboť jak praví lidožroutská věrouka, kdo si jen zobne, získá moc a slávu Cooka. Někomu po kamenu sama sáhla ruka, mrštil a trefil do hlavy Cooka. Divoši rvou si vlasy a do dlaní smrkaj, luky a šípy do ohně strkaj, výčitky svědomí je žerou, to jsou muka. Tuze je trápí, že snědli Cooka...
© Milan Dvořák. Překlad, 1997
© Přemysl Rut. Provedení, 2015