Kdo bude platit za básníka ještě za sto let,
má spočtenej svůj příděl dnů a hodin.
Šel jeden v šestadvaceti před hlaveň pistole
a v hotelu si druhej smyčku hodil.

A Kristus v třiatřiceti, ten taky básník byl,
řek: „Nezabiješ!“ - a to není málo.
Tak přitloukli mu ruce, aby něco netvořil
a pro ten případ, že by mu to psalo.

Při čísle třicet sedm na mě padne divnej chlad
a poznám smrt i bez neklamnejch známek.
Vždyť v tomhle věku Puškin dal se kulkou provrtat
A Majakovskij prostřelil si spánek.

Snad zrádnej bůh si tímhle číslem určil pevnej bod,
za kterej žádnej právej básník nesmí.
A proto umřel Byron, Rimbaud přišel o život.
Dál dostali se nějak jen ti dnešní.

Tvůj souboj přej se nekonal a třiatřicet let
jsi přečkal skoro bez ukřižování
a v sedmatřiceti začal’s jenom šedivět
a žádná stopa krve na tvý skráni.

Kdo uteče, ten vyhraje! - přej platí jako dřív,
přej uhnout kulce je ta pravá krása...
A stejně básník chodí holou patou po nožích
a do krve svou bosou duši drásá.

Kdo nosí hlavu nahoru, ten kouká z řady ven
a přivolává na sebe zbraň sečnou,
co jednou ranou provždycky ho smíří s osudem
a zkrátí o tu hlavu nebezpečnou.

Ti přívrženci osudovejch čísel nebo dat
ať jako starý děvky kůži svlíkaj!
Když lidskej věk se prodloužil, tak může zůstat snad
i o něco víc času pro básníka.

Jó, nataženej krk je lehčí do oprátky dát
a na odkrytý prsa lip se střílí.
Když někdo je však věčnej, tak ne pro pár hloupejch dat.
Tak na ty živý nespěchejte příliš.