- Jé, Váňo, koukni na ty bambuly,
to budou asi komici,
jak mají zmalovaný papuly
a vypadaj jak v opici,

a hele, tenhle nosatec,
není to švára nakonec,
že ten je taky opilec,
je známá věc.

- Ty, Zino, na šváru mi nešahej,
ať si je, jakej chce, je náš,
a to s tím ksichtem, to sem netahej,
koukni, jak sama vypadáš,

a vůbec, místo řečí spíš
mi snad pro vodku doskočíš,
no, dobrá, já jdu sám, to víš,
s tebou je kříž.

- Jé, Váňo, koukni, tenhle tanečník,
jaký má sako, a ten střih,
to u nás ve fabrice konfekční
by sotva někdo takhle spích’,

ti tvoji známí, propána,
no to je banda odraná
a nalejvaj se svinstvama
hned od rána.

- No, nemám známý zrovna fešáky,
holt šetřej, víš ty, co to je,
a proto taky pijou dryáky,
hlavně, že, holka, za svoje,

to ty a tvejch pět přítelkyň
jste napletly už na pět zim
a blbnete tím pletením
a žvaněním.

- Koukni, ta holka má ty triky v malíčku,
no číhni na tu legraci,
a hlavně koukej na tu blůzičku,
takovou, Váňo, taky chci,

až teď budeš brát prémie,
tak na tu blůzku dáš mi je,
tak co, snad tě to zabije,
tak co ti je?

- Kde vůbec bereš tolik drzosti
o prémiích mi vyprávět,
kdopak mi psal do práce stížnosti,
já je čet,

a pak, ta holka, to je kus,
ty na sebe se kouknout zkus,
ty si kup radši hubertus,
když nemáš vkus.

- Koukni, ten chlápek v černým vohozu,
jak hádá osud z papírku,
to dělal u nás jeden z provozu
na podnikovým večírku,

to ty, když se tak podívám,
přijdeš a lehneš na divan
a zase myslíš na ten krám,
co z tebe mám?

- Věčně se hádat, to seš na koni,
anebo hrát si na city,
člověk se za den tolik nahoní,
pak přijde domů, a tady ty,

co potom, Zino, dělat mám,
když za rohem je s vodkou krám,
tam kamarády potkávám,
nepiju sám.