Naše milá televize,
na léčebně vznikla krize
v sobotu, jen z klubovny se
zvuky znělky rozlehly.
Místo injekcí a střiků
cvoci se v tom okamžiku
všichni kromě neurotiků
k aparátu seběhli.

Jistej chlap tam dělal drama
z populární besedy
o tom, jak si s Bermudama
vědci rady nevědí.

„Z toho by byl jeden blázen“:
jeden blázen podřek se.
Ošetřovatelé rázem
začli píchat injekce.

Milej pane redaktore,
dejte něco o traktorech,
o jadernejch reaktorech,
jenom ne ty Bermudy!
Nemáte snad jiný téma
nežli pořád strašit těma
lítacíma talířema
nebo myslet na zrůdy?

My už taky leccos víme,
talířema třískáme,
beztoho z nich kočky jíme
jestli nás čuch neklame.

Kdo má trochu za ušima,
nedá prášek do huby.
Vůbec, život by byl prima,
a vtom tumáš - Bermudy!

Ani jsme se nebouřili.
Maniaci kdyby byli!
Ti jsou aspoň trochu čilý.
Takhle nemá nás kdo vést.
Zato ale na intriky
máme tu svý odborníky,
takže nepřátelský triky
nemůžou nás nikdy splést.

Zase chtějí, hasačerti,
Bermudama lidi mást.
Vymyslel to beztak Churchill
někdy v roce osmnáct.

Rezoluci, jak se sluší,
do Tassu jsme chtěli psát,
jenže přišli lapiduši,
začali nás fixovat.

V kom nadšení nevychladlo,
dostal mokrý prostěradlo.
Kolik na chovance padlo
deprese a zármutku!
Prohlašujem ve svý zprávě:
Jakpak můžeme žít zdravě?
Bermudy nám ležej v hlavě,
na srdci i v žaludku.

Pacientům v hlavě šumí,
začli naříkat a výt.
Tak ten trojúhelník umí
chorou mysl rozpálit.

K zamezení dalších rizik,
aby už byl pořádek,
primář zatrh televizi
kromě zpráv a pohádek.

Támhle, mrcha, z okna kouká,
za záda si šňůru souká,
elektronky neroztlouká,
pojistky však vyrazí.
Po injekci, oči skelný,
padnem všichni do tmy černý,
jako když se trojúhelník
z Bermud až k nám připlazí.

A co zejtra člověk poví,
až se děti začnou ptát,
copak říkal tatínkovi
jeho docent kandidát?

Řeknem jim: „Čert nám byl dlužen
ufony i družice.
Copak takhle, děti, mužem
přežít rok dva tisíce?“

Jeden chlápek, co furt skytá,
tranzistorák z domu přitáh.
Po nocích teď na něm chytá
propagandu z eNeSeR.
On tam totiž obchodoval
a že se ňák divně choval,
nakonec k nám přivandroval
jednou, když spolk teploměr.

Teďka přiběh celej pyšnej,
že nám první zprávu dá,
že i my už vyslali jsme
expedici k Bermudám.

Trojúhelník spolk ji s chutí,
pokus se moc podařil.
Jen dva hochy vyšinutý
vylovili rybáři.

Po přezkumu bezvýsledným
přivezli je do léčebny.
Z velký hermetický bedny
lapiduch je vysypal.
Jeden z nich měl v očích smutek,
řek nám, když sestřičkám útek:
„Bermudy jsou Země pupek
a ten všechny spolykal.“

„Povídej nám, jak to bylo“:
otravoval každej z nás.
Jemu v očích zasvítilo,
pak se začal ale třást,

zalez pod stůl, tam se schoval,
pomodlil se růženec,
nestydatě vykřikoval.
No co chcete - šílenec.

Alkoholik přeléčenej
rozohnil se netušené:
„Trojúhelník vypijeme,
jen ať nám to dovolej:
Když si dáme míru přesnou,
zaručeně musí seschnout
třeba čtverec nad odvěsnou
nebo kužel komolej!“

Z éteru do našich duší
lstivý hlasy lejou jed.
Ať se Amerika ruší,
Jeruzalém jakbysmet:

Nepřátelská propaganda
jenom štve a podvrací.
Bermudy, to není sranda!
Cvoci jsou pak chudáci.

Milý páni profesoři,
tak se k lidu nehovoří.
Řeči o záhadách v moři
způsobujou paniku.
Nás si vemte za lektory.
Na Bermudy, na potvory,
stáčej jen duševně chorý,
povíme to publiku.

Nic se tomu nechechtejte,
my to hravě dokážem.
Jenom nám to vyjednejte
u neřáda primáře.

Ve vší úctě, díky předem,
a když se to nezdaří,
pošlém stížnost štandopede
až na hlavní nádraží.