Ať stopy nezbudou, my všechno umetem.
A potom konec dohadů a sporů.
Můj cíl je přesně tam, kde v dálce končí zem.
Chci bejt a budu první na obzoru.

Už s pravidlama hry ne každej souhlasil
a na sázku ne všichni přistoupili.
Ty pravidla zněj tak, že obzor je můj cíl
a že jen přímou cestou mám jet k cíli.

A tak se řítím jako desperát
až tam, kde končí telegrafní drát,
jen před kapotu se mi někdy sápe
buď černá kočka, nebo černej chlápek.

Já příliš dobře vím, kdo chce mě v tý hře zmást,
vždyť při tý sázce leckdo koukal stranou.
Už jsem si spočítal, kde na mě čeká past,
kde přes cestu je natažený lano.

Tak došlapuju plyn, a v tyhle rychlosti
i od kamínku hrozí nebezpečí,
a kruh se zavírá, tak jen abych to stih,
a ruce svíraj volant jako v křeči.

Já dál se řítím jako desperát,
teď ale kolmo, kolmo na ten drát,
abych projel dřív, než bude lano
až ve výši krku nachystáno.

I pneumatiky už natavený jsou.
Tvář samým napětím mi ztuhla v masku.
Vtom lano z oceli mi praskne na prsou.
Jsem živ, tak všichni strhnout černou pásku!

Vy vnutili jste mi svý tvrdý pravidla
a pak jste stejně hráli bez pravidel.
Já hustou mlhou jel, co nikde neřídla,
a chvílema jen na pár kroků viděl.

Teď se zas řítím jako desperát
a kašlu na to lano, na ten drát.
Tak jen mi sypte písek do motoru!
Já stejně budu první na obzoru.

Ne pásku cílovou, jen lano protrh jsem
a pořád stejně daleko mám k cíli.
Vaz pořád vcelku mám a pod kolárna zem,
jen z křoví někdo po těch kolech střílí.

Já nešel závodit pro lesk a peníze.
Mně prostě řekli: „O pedál se opři
a zjisti, co je tam, kde v dálce končí zem
a úzký obzory nám trochu rozšiř.“

Proto se řítím jako desperát
a lacino svou kůži nechci dát.
Vtom ale brzdy selžou, končí drama.
Skrz obzor letím někam do neznáma.