Neohlížejte se do roviny,
spíš pozor dejte si na laviny
a na to, že shora sype se kamenná suť.
Můžeme uhnout a obejít strž,
s námi se strmé stezky však drž
a jako v boji nastavuj ránám svou hruď.

Kdo neumí snad se s horami rvát,
kdo nechce lézt a riskovat,
najde tam dole možná na tisíc krás,
za celý život spokojený
osud ho ale neodmění
desetinou těch zázraků, co tady nás.

Věnce ti sotva sem někdo dá
a obelisku se nepodobá
ten kámen, který ti konečně daroval klid.
Nad ním se tyčí a září svým
věčným ohněm smaragdovým
ten vrchol, který sis nestačil už podmanit.

Že člověk se zbůhdarma zabije?
Vždyť takhle umřít lepší je,
než kdyby dlouho chřadnul anebo pil.
Pak jiní pohodlí vymění
za riziko a pachtění
a místo něho dobudou jeho cíl.

Na stěně musíš pozor si dát,
na žádný výstupek nespoléhat.
Kámen ke spolupráci nedonutíš.
Spoléhej jenom na sílu svou,
na skobu pevně zatlučenou,
na to, že kamarád jistí podklouznutí.

Škrábem se ztěžka na bílý sráz.
Točí se hlava a srdce zas
chtělo by z prsou napřed k vrcholu jít.
Je báječný pocit mít svět u nohou,
se závistí myslíš jen na toho,
kdo teprve půjde dobývat svůj první štít.