Já jsem klidnej. Máchejte mě v loužích,
Hoňte mě po cestách necestách!
Však on Někdo, komu věrně sloužím,
všechny za mě tvrdě potrestá.

Jak, to já nevím - nožem zezadu,
nebo jim spálej dům i zahradu,
nebo je zavřou, odejmou jim metál...
Kdy, taky nevím, uběhnou snad léta,
nebo hned teď, nebo už včera spíš...
V zatáčce osud těžko předhoníš.

Osud se ladnou křivkou objet nedá
a nic se na něm řečma nezmění.
A tak jsem klidnej. Ať vás všechny třeba
pomlátěj kroupy nebo kamení!