Bejvaj to v životě náhody,
stane se, co jeden nečeká.
Já jednou cestou do Vologdy
potkal jsem jistýho Člověka.

Povídá: „Tak kampak, do Vologdy?
No tak tam budem někdy bůhvíkdy“.

Říkám: „Ty jseš prima chlapík
a já kufr naditej vodkou mám.
Co se takhle na známost napít?
Naschvál s kým to dřív zacloumá“.

Povídá: „Vystoupím až ve Vologdě,
no a Vologda, to je bůhvíkde“.

Já měl tenkrát na někoho dopal.
On na všechno chápavě pokejval.
Já do sebe panáky kopal
a on jen mlčel a dolejval.

Pak se probudím, jsem už ve Vologdě,
ale hrom mě bac, nevím vůbec kde.

Pak mě vzali na prokuraturu
a sdělili, co se mi zazlívá.
Povídaj: „To nic, hlavu vzhůru,
soud se už na to ňák podívá.“

 
 

Soud se mrk, dal mi padesát osmičku.
To se tam dočkám málem i důchodu.
Kdybych věděl, s kým dávám si skleničku,
já bych mu ukázal Vologdu!

Žije si někde ve městě Vologdě
a já žiju zas někde bůhvíkde.