Lodě jen postojí, a zas odrazí hned někam do tmy a mlh, pryč od bezpečných doků. Ani ne za půl roku vrátím se zpět, abych odešel zas na půl roku. Všichni se vracejí, jenom přátelé ne, jenom ty ženy ne, co jim o lásku běží, všichni až na těch pár, co si je přejeme, nevěřím osudu a tím míň sobě věřím. Přitom věřil bych rád, že si to namlouvám, že už přestanou prát děla do lodních boků. Jistě připluju zpět, jen když budu mít kam, jistě zas zazpívám ani ne za půl roku.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997