Neříkejte: Svět leh popelem,
nevzejdou už víc osením lány.
Netvrďte mi, že umřela zem,
ne, zem jen chvíli hojí si rány.

Její mateřství nelze jí vzít,
jako nelze vyčerpat moře.
Nevěřím, že se dá vypálit,
ne, jen tvář může jí zčernat hořem.

Tělo zákopy rozbrázděné,
v ranách trychtýřů hlína se spekla.
Její nervy jsou obnažené,
jimi cítila dotyky pekla.

Všechno přežije, vzchopí se zas.
Kdo ji odepsal, ať podiví se.
Netvrďte mi, že ztratila hlas,
že už nikdy nezazní píseň.

Vždyť už zpívá, a není to vzdech.
To v ní živé srdce zas buší.
Vždyť ta země je duše nás všech.
Cožpak holínky rozdupou duši?

Netvrďte mi, že umřela zem,
ne, zem jen chvíli hojí si rány.