Dost málo jsem ten večer pil. Na ni jsem koukal ze všech sil tak jako dítě. Jenomže ten, co s ní byl dřív, povídal: „Mladej, vo pět piv, povídal: „Mladej, vo pět piv, nevšimne si tě.“ Za chvíli ten, co s ní byl dřív, řek: „Táhni, pokavád jsi živ!“ Měl řeči drzý. A když jsem rozloučit se chtěl, najednou řekla: „Kam bys šel? najednou řekla: „Kam bys šel? Dyť je moc brzy.“ Jenomže ten, co s ní byl dřív, nezapomínal jaktěživ. Měl boxer v šosu. Jdem jednou já a kamarád a vtom je vidím ve tmě stát. a vtom je vidím ve tmě stát. Bylo jich osm. Řek jsem si: Stát, nač utíkat, mám s sebou nůž, kdo se chce prát, ten ať to zkusí! Prohraje předem, kdo se bál, a tak jsem první ránu dal. a tak jsem první ránu dal. Tak se to musí. Jenomže ten, co s ní byl dřív, taky už nechtěl položit, co jednou rozjel. Někdo mě po palici bouch, než kámoš křiknul: „Za tebou“ než kámoš křiknul: „Za tebou“ už bylo pozdě. Zločin se mejtí v zárodku. V base maj taky marodku. Doktor mě slátal. Bez velkejch oblbováků řek: „Zatni zuby fešák!“ „Zatni zuby fešák!“ Tak jsem je zaťal. Nebyla z těch, co čekají. Brzy se vdala a já jí nedávám vinu. Dávno jsem jí to odpustil, jen tomu, kterej dřív s ní byl, jen tomu, kterej dřív s ní byl, nic neprominu. Dávno jsem jí to odpustil, jen tomu, kterej dřív s ní byl, jen tomu, kterej dřív s ní byl, nic neprominu.
© Milan Dvořák. Překlad, 1997
© Stanislav Oubram. Provedení, 1987
© Lukáš Červenka. Provedení, 2016