Dostáli jsme včera
zprávu ohavnou a zlou.
Řekli nám, že Ljocha
přej to má už za sebou.

Co je tohle za pitomou,
divnou příhodu?
Chystal přece svatbu,
chtěl jen zapít svobodu.

Nebude už z něho vážnej,
spořádanej muž,
když v opilý tahanici
pad na něčí nůž.

Buďto je to osud,
nebo jenom smůlu měl.
On ji míval vždycky,
navíc prát se neuměl.

Proč si chudák dělal plány,
jak bude žít dál,
jen aby ho cizí hajzl
takhle odrovnal?

Každej z nás se těšil,
jak se svatba vydaří,
jenže Ljochu s kudlou
v zádech našli mlíkaři.

No a co, tak se jedna
holka trochu vyděsí,
dva dny bude brečet
a pak slzy utře si

a zas někomu otevře,
ať je to kdokoli.
To je dobrý, Ljocho,
tebe to už nebolí.

Nad rakví si nebudeme
nejspíš vlasy rvát,
ani žádný parte
není komu posílat.

Nikdo totiž nemá zdání,
odkud Ljocha je.
Takhle na nás všechny
smrtka jednou vyzraje.

No a co, tak se jedna
holka trochu vyděsí,
dva dny bude brečet
a pak slzy utře si

a zas někomu otevře,
ať je to kdokoli.
To je dobrý, Ljocho,
tebe to už nebolí.